Přechod přes Nullarbor - jaký to opravdu je?

Nullarbor Plain, s nejdelším úsekem rovné silnice v Austrálii, je něco, co se učíte v základní škole při geografii, a je známá v australské folklóře. Jako školák jsem si ji představoval jako kombinaci Great Sandy Desert a Sahary, s obřími písečnými dunami a bez civilizace na tisíce kilometrů. Teď, když jsme sami překročili Nullarbor, víme, že mé dětské představivosti byly velmi odlišné od reality.

Z západní australské strany začíná překročení Nullarboru v Norsemanu, který je asi 200 km severně od Esperance, a končí v Ceduně v Jižní Austrálii. Celková vzdálenost mezi oběma místy je asi 1200 km, s asfaltovou silnicí po celou dobu a řadou silničních domů pro palivo. Většina z osmi silničních domů nabízí ubytování, jídlo pro kamiony a některé základní potraviny, některé z nich mají také plnohodnotné restaurace a bary. Ne zrovna super odlehlá pouštní cesta, ale stále dost daleko, aby vyžadovala nějaké plánování před odjezdem.

Tak jaký je Nullarbor vlastně? Krajina je proměnlivější, než jsem očekával, i když s výjimkou útesů Bight není nejpůvabnější scenérie.

První den cesty jsme jeli z Norsemanu do volného kempingu za Balladonií skrz „Arid Desert Woodland“, což je jeden z nejstarších a nejhustších lesů na světě. Vypadá to spíše jako hustý křovinatý porost s malými stromy a spoustou podrostu. Zastavili jsme se na chvíli u silničního domu Balladonia pro palivo a horké hranolky a rádi jsme viděli kus odpadku z vesmírné stanice Skylab na střechě. „Mile Straight“ začíná kolem Balladonie a navzdory mým plánům na rodinný foto před značkou jsme na ni narazili, než jsme se stačili zastavit, a tak jsme projeli kolem značky, aniž bychom se mohli zastavit. Naštěstí je tam jedna na obou koncích rovné silnice.

Druhý den jsme dokončili 90 Mile Straight, s rychlou fotostopkou u značky a pak prvním zatáčkou po dlouhé době. V Caiguna je trubka, ale protože jsme bojovali proti větru 50 km/h a už jsme se pohybovali velmi pomalu, nezastavili jsme se. Také jsme projeli přímo přes Cocklebiddy, vynechali jsme útvar Chapel Rock, Eyre Bird Observatory a Baxter Cliffs, protože vítr byl prostě příliš hrozný.

Krajina se změnila z hustého křoví na otevřenější heaths, přestože jsme stále projížděli úseky s větším stromovím. Jak se pomalá jízda pokračovala, krajina se zdála velmi plochá a trochu monotónní a naše děti ji přejmenovaly na „Nullaboring Plain“.

Předpokládal jsem, že jedeme po ploché rovině blízko hladiny moře, ale když jsme dorazili k Madura Pass, uvědomil jsem si, že jsem se mýlil. Tento průsmyk, který se nachází několik kilometrů východně od Madura roadhouse, se nachází na vrcholu útesu s úžasným výhledem na Roe Plain směrem k Southern Ocean.

Roe Plain je velká, plochá, s nízkými rostlinami a vypadá tak, jak si představuju africkou savanu. Na vrcholu průsmyku je odpočinková zastávka, která je ideální pro fotografování. Té noci jsme stanovali v bezplatném tábořišti na Roe Plain a byli jsme překvapeni, že jsme kolem tábořišť našli spoustu mořských ulit. Zdá se, že tato rovině byla kdysi součástí dna oceánu.

Bezplatné tábořište bylo poskytnuto vládou Western Australia, s hromadou místa, mnoha piknikovými stoly a nejlépe z toho toalety (dlouhý odpad). Byli jsme dojati tím, kolik odpočinkových zastávek bylo podél cesty. Ne všechny měly toalety, ale pokud jste samoobslužní, určitě není nedostatek míst, kde stanovat nebo zastavit si na šálek čaje.

Třetí den se konečně vítr rozhodl být k nám milý a otočil se o 180 stupňů, teď nás tlačil dopředu. Roe rovina končí, když projedete Mundrabillou a vyjedete po Eucla pasu zpět na útes. Zastavili jsme se na palivo v Eucla, což je poslední město na straně Západní Austrálie hranice Západní Austrálie/Jižní Austrálie.

Roadhouse má příjemný hotel/motel, kemp, muzeum a hřiště. Naše děti si užily „staromódní“ hřiště s kovovým klouzačkou a houpačkou a také Leeuwin Whale, což je velký betonový velryba financovaný albanskou turistickou radou. Zříceniny telegrafní stanice The Eucla jsou také v krátké vzdálenosti od roadhouse.

Další zastávka byla ve vesnici na hranici. Na hranici do Západní Austrálie je přísná karanténní kontrola. Karanténní úředníci zkontrolují váš vůz, lednice a skříně na čerstvé ovoce a zeleninu a další předměty, jako je med. Zkontrolujte příslušný vládní web pro informace o karanténních omezeních. Při jízdě do Jižní Austrálie nejsou na hranici kontrolováni, první karanténní bod Jižní Austrálie je v Ceduna.

Zastavili jsme se u roadhouse ve vesnici na hranici a využili příležitosti k fotografii obřího klokanů držícího vegemite. Není každý den, že uvidíte takového!

Jízdou dále do Jižní Austrálie dostanete první příležitost podívat se na útesy Great Australian Bight. Jsou zde několik označených míst pro fotografování – s parkovištěm pro auta – s výhledy na útesy. Útesy jsou absolutně úžasné a vše, co jsem si přál, aby byly. Na naší první zastávce pro fotografování nebyly žádné bariéry a nemohli jsme se příliš přiblížit k okraji, protože vítr byl stále tak silný, že jsem myslel, že mě bude foukat. Výhled byl úžasný!

Našemu druhému zastavení u útesů vedla oplocená stezka na výběžek pro další fantastické fotografie. Vzhledem k síle větru a podkopávání útesů jsme byli více než rádi, že byly oplocení na místě.

Náš plán byl stanovat na útesech přes noc. Bylo to položka na seznamu a něco, na co jsme se těšili. Všichni jsme viděli fotografie lidí, kteří to dělali, a vypadá to úžasně, nicméně s tak silným větrem a nepříjemným, chladným počasím jsme se rozhodli, že to nebude dobrý nápad. Pokračovali jsme v cestě s nadějí, že najdeme nějaké chráněné stanoviště na noc, což bylo snazší říct než udělat.

Později v den jsme narazili na odbočku k centra pro sledování velryb Head of Bight. Centrum provozuje Aboriginal Lands Trust a nachází se na útesech Bunda s výhledem na Bight a, co je důležitější, spoustou sledování velryb. Oblast je rozmnožovacím místem pro Southern Right Whales (květen – říjen) a centrum dokonce zaručuje, že uvidíte velrybu, pokud navštívíte v hlavní sezóně mezi červnem a srpnem.

Pokračovali jsme v hledání chráněného stanoviště a projeli jsme Treeless Plain, což je oblast bez jediného stromu začínající nedaleko Nullarbor roadhouse, zahrnující odbočku Head of Bight a pokračující asi 20 km. Nakonec jsme našli další odpočinkové místo u 222 km pegu nedaleko Yalaty, příjemně chráněné s hojným množstvím stromů, ale dostatek prostoru.

Našemu poslednímu dni přecházení Nullarboru jsme doplnili palivo v Nundroo, které se hlásí jako hlavní město vombatů v Austrálii, projeli jsme odbočkou k Fowlers Bay a Mexican Hat Head a zastavili jsme se v Penongu na oběd v městském parku. Penong je domovem největšího větrného mlýna v Austrálii a má skvělé venkovní muzeum větrných mlýnů.

Odbočka k slavné surferské pláži Cactus Beach je také v Penongu. Cameron, který byl v mládí vášnivým surfařem, rozhodl, že stojí za to projet 20 km neasfaltované cesty, aby ji viděl. Jízda tam byla docela zajímavá s mnoha písečnými dunami a solnými jezery, některá z nich byla dokonce růžová.

V blízkosti pláže je rustikální kemp, který je oblíbeným místem mezi vášnivými surfaři. Vlnění nebylo ten den tak velké, ale bylo to stále skvělé místo na návštěvu. Vracíme se na asfalt, pokračujeme do Ceduny a konce naší Nullarborové dobrodružství, další položka na seznamu věcí, které je třeba zažít.

I když je jízda dlouhá, je zde mnoho zajímavých míst a také nějakých zvláštních věcí, na které si můžete dát pozor při přejíždění. Naše oblíbené byly:

• The Nullarbor Links – nejdelší golfové hřiště na světě.

Jedná se o 18 jamkové golfové hřiště, které začíná v Kalgoorlie a končí v Ceduně. Jamky mají zajímavá jména a mnoho odpalovacích míst je u zastávek podél cesty.

• Ozdobené stromy

V pravé australské pouštní tradici jsou podél cesty zvláštní stromy, které jsou ozdobeny určitým tématem. Hledejte Teddy Bear Trees, Tea Cup Tree, CD strom, Bra Tree, Underwear Tree a Cooking Pot Tree. Cestovatelé jsou vítáni, aby přidali své vlastní věci ke stromům. Většina z nich je uvedena na wikicamps.

• Znaky varující před zvířaty

Podél cesty jsou různé znaky varující před zvířaty. Naše oblíbený byl znak s velbloudem, Wombat and Kangaroo.

• Přistávací pruhy pro RFDS

Části dálnice jsou určeny jako nouzové přistávací pruhy pro RFDS. Jsou zde znaky a silniční značky, které vás informují, kde se nacházejí. Není povoleno zastavit se v těchto oblastech.

Přejíždění Nullarbor Plains je dobrodružství samo o sobě a rozhodně stojí za to. Je to něco, co bychom udělali znovu, i když možná v období sledování velryb a bez větru příště.

Chcete snadno najít kempy a atrakce podél Nullarbor? Stáhněte si zdarma aplikaci CamperMate